Párové hlásky

Párové hlásky jsou b/p, d/t, ď/ť, g/k, h/ch, v/f, z/s, ž/š. První z dvojice je vždy hláska znělá, druhé hláska neznělá.

S párovými hláskami jsou pravopisné potíže, které pramení z toho, že je vyslovujeme podobně a někdy dokonce i jinak, než píšeme. Například ve slově lev vyslovujeme na konci f.

Největší potíže dělá rozlišování hlásek s/z. Pro tyto hlásky stojí za to rozebrat detailně dva případy:

• Psaní s/z na začátku slov
• Předložky s/z

Pro ostatní případy psaní párových hlásek pak používáme společnou metodu: pomůžeme si jiným tvarem slova nebo slovem příbuzným.

Psaní s/z na začátku slova je náročné, protože nejde poznat podle výslovnosti. Řídí se několika pravidly, které bohužel obsahují řadu výjimek.

Písmeno S v předponě

Předponu s-/se- píšeme ve slovech vyjadřujících:

• směřování dohromady: shrabat, sloučit, sbalit, spojit
• směřování shora dolů: sjet, scházet, sletět, shodit
• směřování z povrchu pryč: smýt, setřít, smazat, sfouknout
• zmenšení objemu až zánik: shořet, shnít, sražené tričko

Dále píšeme předponu s-/se- v několika ustálených případech, které si musíme zapamatovat, například skončit, slevit, spasit, spáchat, stvořit, shnít, sdělit, stěžovat si, schovat se.

Písmeno Z v předponě

Předponu z-/ze- píšeme zejména v případech s významem:

• dokončení děje: zničit, zblednout, zlomit, zrušit, zbourat
• změny stavu: zhubnout, zpřísnit, zocelit, zviditelnit

Dále píšeme předponu z-/ze- v několika ustálených případech, například zkoumat, zpívat, zpytovat, zhostit se, zpověď.

Předponu vz-/vze- píšeme ve slovech vyjadřujících:

• směřování vzhůru: vzlétnout, vztyčit, vzplanout
• směřování proti něčemu nebo vůči někomu: vzpoura, vzbouřit se, vztáhnout ruku, vztah

Změna významu

Některá slova lze lze psát s předponou s i z, ale pokaždé mají jiný význam:

Předložka z se pojí vždy s 2. pádem:

• vstal z postele,
• jak z toho ven,
• vyšel z budovy,
• vystoupil z autobusu,
• uspokojení z úspěchu.

Předložka s se pojí se 7. pádem:

• matka s dítětem,
• sudy s vínem,
• koláč s ořechy,
• pán s knírem.

Výjimečně (a spíše zastarale) můžeme použít předložku s dohromady s 2. pádem, pokud chceme zdůraznit směr z povrchu pryč nebo po povrchu dolů, například sundat se skříně.

Speciální případy, ve kterých se často chybuje, tvoří spojení kdo s koho a být s to, ve kterých se zachovala historická vazba předložky s se 4. pádem.

Potřebujeme-li se rozhodnout mezi dvojicemi souhlásek, pomůžeme si jiným tvarem slova nebo slovem příbuzným. Párové souhlásky jsou:

• p – b: dub (bez dubu), slib (bez slibu), střep (střepy),
• t – d: oběd (k obědu), hladký kámen (hlaďoučký), svatba (hodně svateb),
• ť – ď: pojď (půjdu), paměť (bez paměti),
• v – f: lev (bez lva), krev (hodně krve), fotograf (bez fotografa),
• s – z: blízká ves (blizoučká), prosba (prosím), schůzka (hodně schůzek),
• š – ž: tužka (hodně tužek), flaška (hodně flašek), položte (položím),
• h – ch: hroch (bez hrocha), lehký (lehoučký), nehty (nehet).