Psaní ě

Písmeno ě se v češtině vyskytuje pouze po souhláskách b, d, m, n, p, t, v.

Psaní dě, tě, ně poznáme většinou snadno podle změkčené výslovnosti.

V případě mě je situace komplikovanější, protože výslovnost je stejná jako u mně. Správné psaní mě/mně je častý zdroj problémů a pro přehlednost jej rozdělujeme na dvě podtémata:

• Psaní mě/mně ve slově (například město, rozumně, soukromě, zapomněl)
• Mě/mně jako samostatné slovo (zájmeno)

Po souhláskách b, v, p se ě vyslovuje jako je. Potřebujeme tedy rozlišovat psaní bě/bje, vě/vje a pě/pje. Poslední zmíněný případ je jednoduchý, protože skupina pje se v českých slovech nikdy nevyskytuje.

Základní pravidla: V kořenu slova píšeme vždy bě. Skupinu bje píšeme pouze tehdy, když b je součástí předpony.

Příklady slov, kde ě je součástí kořenu slova:

• oběd
• oběť
• běsnit
• naběračka

Příklady slov, kde se píše bje, protože b je součástí předpony:

• ob-jetí
• ob-jev
• ob-jezd

Výjimku tvoří slova cizího původu, například objekt, objektiv, objektivní.

Na konci slova píšeme vždy bě:

• holoubě
• v hrobě
• hříbě

Základní pravidla: V kořenu slova píšeme vždy vě. Skupinu vje píšeme pouze tehdy, když v je součástí předpony.

Příklady slov, kde vě je součástí kořenu slova:

• vědec
• světlo
• závěj

Příklady slov, kde se píše vje, protože v je součástí předpony:

• v-jel
• v-jezd
• v-jem

Na konci slova píšeme vždy vě:

• po hlavě
• v kávě
• na ostrově

Skupinu mně píšeme, pokud slova příbuzná obsahují skupinu mn. Příklady:

• domnívat se → domněnka
• skromný → skromně (U příslovce si pomůžeme přídavným jménem.)
• uzemní → uzemnění

Pokud slovo příbuzné nebo totéž slovo v jiném tvaru obsahuje pouze m, píšeme mě. Příklady:

• rozumí → rozuměl (U slovesa v minulém čase si pomůžu tím stejným slovesem v přítomném čase.)
• soukromí → soukromě
• vědomí → vědomě

Mě píšeme také v kořenu slova (měsíc, město, změna atd.).

Záludná jsou slova zapomněl, připomněl, vzpomněl, pomněnka, u kterých nelze pravopis zcela uspokojivě logicky zdůvodnit a musíme si ho pamatovat. Jako pomůcku můžeme použít volně související slovo pomník.

Dalším chytákem je tamější, které není odvozené od tamní, ale je vytvořeno příponou -ější od slova tam.

Při skloňování zájmena já píšeme mě ve 2. a 4. pádě, mně ve 3. a 6. pádě. Jako pomocníka pro rychlé určení si můžeme vzít Vaška. Místo slova mě/mně dáme do věty Vaška a podle počtu slabik v jeho jménu snadno poznáme, zda máme psát mě, nebo mně.

Video vysvětlení