Psaní i/y

Oproti jiným jazykům je zápis slov v češtině ještě docela jednoduchý – většinou slova píšeme podle toho, jak je i vyslovujeme. Komplikace nastávají především v případě písmen i/y, která často podle výslovnosti nerozlišíme.

Pravidla ohledně psaní i/y můžeme rozdělit na tři oblasti:

1. Měkké a tvrdé souhlásky
   V tomto případě jsou základní pravidla psaní i/y docela snadná. Nicméně i zde to není úplně jednoduché kvůli výjimkám v přejatých slovech (princ, kino).
2. Vyjmenovaná slova
   Po obojetných souhláskách píšeme y ve vyjmenovaných slovech a ve slovech od nich odvozených.
3. Psaní i/y v koncovkách
   Správnou volbu i/y v koncovkách děláme podle vzorů a podle shody přísudku s podmětem.

Základní pravidla psaní I/Y po měkkých a tvrdých souhláskách jsou docela jednoduchá:

• H, ch, k, r, ž, š, č, ř, c, j
  Po tvrdých souhláskách (H, CH, K, R, D, T, N) píšeme v českých slovech vždy tvrdé Y. Po měkkých souhláskách (C, J, Ž, Š, Č, Ř) píšeme v českých slovech vždy měkké I.
• Dy, ty, ny, di, ti, ni
  Po souhláskách D, T, N volíme písmeno I/Y podle výslovnosti.

Tato jednoduchá pravidla ovšem komplikují slova přejatá z jiných jazyků, která přináší výjimky týkající se i mnoha běžně používaných slov (princ, kino, diktát, cyklista).

Tvrdé souhlásky jsou H, CH, K, R, D, T, N.

Měkké souhlásky jsou C, J, Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, Ň.

Po tvrdých souhláskách H, CH, K, R píšeme v českých slovech vždy tvrdé Y. Po měkkých souhláskách C, J, Ž, Š, Č, Ř píšeme v českých slovech vždy měkké I.

U souhlásek D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti, viz samostatné téma Dy, ty, ny, di, ti, ni.

Pozor na přejatá slova, v těch tato pravidla nemusí platit.

Po souhláskách D, T, N volíme písmeno I/Y podle výslovnosti:

• dívka vs. dým
• tisk vs. týden
• rybník vs. noviny

Pozor na přejatá slova, v těch tato pravidla nemusí platit.

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Ve přejatých slovech ovšem tato pravidla nemusí platit. Mezi tyto výjimky patří mnoho dnes běžně používaných slov a není snadné poznat, které slovo je českého původu a které přejaté.

Měkké I po tvrdých souhláskách píšeme například v následujících případech:

• H: historie, hitparáda
• CH: orchidej, architekt
• K: kino, kiwi
• R: triko, princezna, turistika, experiment, mandarinka, Kristus, Británie, Marie

V následujících případech vyslovujeme tvrdě, ale píšeme měkké I:

• D: medicína, dinosaurus, tradice, diktát
• T: lokomotiva

Psaní tvrdého Y po měkkých souhláskách nastává v přejatých slov po písmenu C: cylindr, cyklista, encyklopedie.

Pozor také na stejně znějící slova s různým významem: tip (odhad, rada, doporučení) vs. typ (druh, model).

Po měkkých a tvrdých souhláskách se volba i/y řídí podle výslovnosti nebo jednoduchých pravidel (ovšem až na výjimky, které tvoří slova cizího původu).

U obojetných souhlásek (b, f, l, m, p, s, v, z) je to komplikovanější. Po těchto souhláskách se vyskytují obě varianty i/y i ve slovech domácího původu. Vyjmenovaná slova představují pomůcku, která nám pomáhá psát po obojetných souhláskách i/y správně. Vyjmenovaná slova představují seznamy slov, ve kterých se píše y. Základní seznamy vyjmenovaných slov jsou:

• B: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka
• L: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýko, lýtko, lyže, pelyněk, plyš
• M: my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat
• P: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, čepýřit se
• S: syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat
• V: vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-
• Z: brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně

Písmeno y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob, zeměpisných názvech, slovech cizího původu.

K dispozici je také Přehled vyjmenovaných slov: pomůcka k vytištění.

V rámci Umíme česky máme v procvičování záměrně zařazena i slova cizího původu, protože při praktickém použití jazyka se mnohá z nich (např. pyžamo, systém, symbol, olympiáda) používají častěji než slova uvedená v seznamu vyjmenovaných slov (např. čepýřit, dmýchat). Slova cizího původu jsou zařazena především do procvičování v úrovni „těžké“.

Základní vyjmenovaná slova po B

Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po B a příklady slov od nich odvozených:

• být, bychom, abys, kdybychom, zbytek, nabýt, dobýt, blahobyt,
• bydlit, obydlí, bydlo,
• obyvatel,
• byt,
• příbytek,
• nábytek,
• dobytek,
• obyčej, obyčejně, neobyčejný,
• bystrý, bystřina, bystrost, Bystřice, Bystrouška, Bystrozraký,
• bylina, býlí, bylinkářka, býložravec, černobýl,
• kobyla, kobylka, Kobylisy,
• býk, býčí, Býkov,
• babyka.

Další případy a záludnosti

Tvrdé Y dále píšeme v některých zeměpisných názvech a jménech, například Přibyslav, Bydžov, Zbyněk, Zbyšek.

Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například bysta, labyrint, byrokracie, Libye, Babylon.

Vybrané chytáky a těžké příklady:

• ve vlaku bylo nabito (bylo tam plno)
• starobylý a ledabylý (odvozeno od být), ale způsobilý (odvozeno od způsob)

Básně pro zpestření

Pracovní list

Kromě interaktivního procvičování je k dispozici také pracovní list pro tisk:

• Vyjmenovaná slova po B: zadání
• Vyjmenovaná slova po B: řešení

Základní vyjmenovaná slova po L

Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po L a příklady slov od nich odvozených:

• slyšet, poslyš, nedoslýchavý,
• mlýn, mlynář, mlýnice,
• blýskat se, blýskavý, blyštět se,
• polykat, zalykat se, polykač,
• plynout, plynulý, oplývat, plyn, plynovod,
• plýtvat,
• vzlykat, vzlykot, vzlykání,
• lysý, lysina, lyska, lysohlávka, Lysice, Lysá, Lysůvky,
• lýko, lýkožrout, lýkový,
• lýtko,
• lyže, lyžař, lyžování, lyžáky,
• pelyněk,
• plyš, plyšový, plyšák.

Další případy a záludnosti

Dále píšeme Y v:

• některých slovech cizího původu (např. lyceum, lyrický, olympijský, Hollywood),
• slovech s předponou poly- (např. polystyren, polyteismus),
• ve slovech obsahujících -lýza (např. elektrolýza, analýza, paralýza).

Pracovní list

Kromě interaktivního procvičování je k dispozici také pracovní list pro tisk:

• Vyjmenovaná slova po L: zadání
• Vyjmenovaná slova po L: řešení

Základní vyjmenovaná slova po M

Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po M a příklady slov od nich odvozených:

• my,
• mýt, umyvadlo, mýdlo, myčka,
• myslit, myšlenka, smysl, pomyšlení,
• mýlit se, mýlka, omyl, pomýlit se, neomylný,
• hmyz, hmyzožravec,
• myš,
• hlemýžď,
• mýtit, mýtina,
• zamykat, odemykat, výmyk,
• smýkat, smyk, průsmyk, přesmyčka,
• dmýchat,
• chmýří,
• nachomýtnout se,
• mýto,
• mykat.

Další případy a záludnosti

Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například sumýš (mořský živočich), mykologie (věda o houbách), mys (skalnatý ostroh), mystický (záhadný), mýtus.

Pozor na stejně znějící slova s různým významem:

Pracovní list

Kromě interaktivního procvičování je k dispozici také pracovní list pro tisk:

• Vyjmenovaná slova po M: zadání
• Vyjmenovaná slova po M: řešení

Základní vyjmenovaná slova po P

Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po P a příklady slov od nich odvozených:

• pýcha, pyšný, přepych, pýchavka,
• pytel, pytlík, pytlák, strašpytel,
• pysk, ptakopysk,
• netopýr,
• slepýš,
• pyl, pylový, opylovat,
• kopyto, kopýtko, sudokopytník, lichokopytník,
• klopýtat, klopýtnutí,
• třpytit se, třpyt, třpytka,
• zpytovat, nevyzpytatelný,
• pykat, odpykat,
• pýr, pýří,
• pýřit se,
• čepýřit se.

Další případy a záludnosti

Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například pyžamo, pyrotechnika, pyré, pyramida, Pyreneje, kapybara.

Pozor na stejně či podobně znějící slova s různým významem:

Pracovní list

Kromě interaktivního procvičování je k dispozici také pracovní list pro tisk:

• Vyjmenovaná slova po P: zadání
• Vyjmenovaná slova po P: řešení

Základní vyjmenovaná slova po S

Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po S a příklady slov od nich odvozených:

• syn, synek, zlosyn, synovec,
• sytý, nasytit, sytost, dosyta,
• sýr, sýrový, syreček, sýrárna, syřidlo, syrovátka
• syrový,
• sychravý,
• usychat, vysychat, zasychat,
• sýkora, sýkorka,
• sýček, sýčkovat,
• sysel, syslit,
• syčet, sykot, sykavka, syčák,
• sypat, sýpka, nasypat, dosypat, násyp, posyp, osypaný

Další případy a záludnosti

Dále píšeme Y v některých zeměpisných názvech a slovech cizího původu, například symbol, systém, psychologie, symetrie, symfonie, syntéza, sympatický, synonymum, Sýrie, Pensylvánie.

Pozor na stejně či podobně znějící slova s různým významem:

Pracovní list

Kromě interaktivního procvičování je k dispozici také pracovní list pro tisk:

• Vyjmenovaná slova po S: zadání
• Vyjmenovaná slova po S: řešení

Základní vyjmenovaná slova po V

Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po V a příklady slov od nich odvozených:

• vy, vykat,
• vysoký, vysoko, výška, povýšit, vysokoškolák, Vyšehrad, Vysočany,
• výt, zavýt, vytí,
• výskat, výskot, zavýsknout,
• zvykat, zvyk, nezvyk, zlozvyk, zvyklost, odvykat,
• žvýkat, žvýkačka, přežvýkavec,
• vydra, Povydří,
• výr,
• vyžle,
• povyk, povykovat,
• výheň.

Předpona vy-

Tvrdé Y píšeme také ve slovech, která obsahují předponu vy-, vý-. Předponu vy-, vý- poznáme tak, že je možné ji odtrhnout od slova (kořene) tak, že vznikne slovo, které má smysl (výlet, let). Předponu vy-, vý- můžeme ve slově také nahradit jinou předponou (výlet, nálet, odlet). Některá slova mohou mít více předpon, takže vy-, vý- nemusí být hned na začátku slova (nevyhnutelný, nejvyspělejší, zvýraznit).

Záludnosti a těžké případy

Pozor na stejně či podobně znějící slova s různým významem:

Pracovní list

Kromě interaktivního procvičování je k dispozici také pracovní list pro tisk:

• Vyjmenovaná slova po V: zadání
• Vyjmenovaná slova po V: řešení

Základní vyjmenovaná slova po Z a příklady slov od nich odvozených:

• brzy,
• jazyk, jazýček, jazykověda, cizojazyčný,
• nazývat, ozývat se, vzývat, vyzývavý,
• Ruzyně.

Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například enzym, azyl.

Časté chyby:

• brzičko (odvozeno příponou -ičko, podobně jako třeba maličko),
• vyzývat (např. soupeře k odvetě), ale zívat (otevírat pusu).

Pracovní list

Kromě interaktivního procvičování je k dispozici také pracovní list pro tisk:

• Vyjmenovaná slova po Z: zadání
• Vyjmenovaná slova po Z: řešení

Správné psaní i/y v koncovkách se odvíjí od slovního druhu.

U podstatných jmen určujeme i/y za využití vzorů podstatných jmen. První krok k určování vzoru je určení rodu. S procvičováním koncovek se tedy vyplatí začít odděleně pro jednotlivé rody:

• Koncovky podstatných jmen: mužský rod
• Koncovky podstatných jmen: ženský rod
• Koncovky podstatných jmen: střední rod

Jakmile zvládneme koncovky pro jednotlivé rody, je užitečné si je procvičit v zamíchané podobě.

U přídavných jmen se psaní i/y určuje za využití vzorů jarní a mladý.

U sloves se psaní i/y odvíjí od principu shody přísudku s podnětem.

Samostatně máme vyčleněné procvičování pro slova končící na ovi/ovy a mi/my/ma. Tato slova často dělají problémy, protože může jít o podstatná i přídavná jména a do volby správného i/y se tak promítá více pravidel.

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory mužského rodu.

Příklady:

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory ženského rodu.

Pro ženský rod máme v češtině 4 vzory: žena, růže, píseň, kost. Poslední tři řadíme k tzv. měkkým vzorům, tedy vzorům, které mají pouze koncovky s měkkým I. Výjimku tvoří jen vzor žena (například tvar ženy), ten ale snadno poznáme podle typického zakončení na -A. Pokud tedy končí podstatné jméno ženského rodu na jiné písmeno než -a, víme, že v něm píšeme měkké I.

Pozor, nelze použít naopak, tedy neplatí, že pokud podstatné jméno končí na –a, píšeme automaticky tvrdé Y. Vzor žena má také měkké I (v 7. p. množného čísla).

Příklady:

• Jedeme do Bratislavy. – Bratislava bez Bratislavy jako žena bez ženy, jedeme do Bratislavy jako ženy.
• Jedeme do Boleslavi. – Boleslav bez Boleslavi jako kost bez kosti, jedeme do Boleslavi jako kosti.
• V prázdné láhvi. – Láhev bez láhve jako píseň bez písně, v láhvi jako v písni.
• Mít něco na mysli. – Mysl bez mysli jako kost bez kosti, mít něco na mysli jako kosti.
• Otepi slámy. – Otep bez otepi jako kost bez kosti, otepi jako kosti.
• Jít na oběd do menzy. – Menza bez menzy jako ženy, jít na oběd do menzy jako ženy.
• Z hloubi duše. – Hloub bez hloubi jako kost bez kosti, z hloubi jako kosti.
• Soudní expertizy. – Expertiza bez expertizy jako žena bez ženy, soudní expertizy jako ženy.
• Na území Panamy. – Panama bez Panamy jako žena bez ženy, na území Panamy jako ženy.

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory středního rodu.

Příklady:

• V podpalubí – podpalubí bez podpalubí jako stavení bez stavení, v podpalubí jako stavení.
• Na Labi – Labe bez Labe jako moře bez moře, na Labi jako moři.
• Pod bradly – bradlo bez bradla jako město bez města, pod bradly jako městy.
• Se sily na obilí – silo bez sila jako město bez města, se sily jako městy.
• Mezi dvěma intermezzy – intermezzo bez intermezza jako město bez města, mezi intermezzy jako městy.
• Zboží zatížené cly – clo bez cla jako město bez města, cly jako městy.

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen.

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Příklady, ve kterých se chybuje:

• marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
• sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
• vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
• lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
• jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
• urostlí chlapci – tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo – mladí chlapci.

Ve slovech končících na -OVI a -OVY se často chybuje. Pro správné psaní I/Y musíme rozlišit, jestli jde o podstatné, nebo přídavné jméno. U přídavných jmen pak musíme vzít v potaz, co přivlastňujeme.

Podstatná jména: zakončení -OVI se vyskytuje u 3. nebo 6. pádu:

• Vysvětlit něco popletovi. Mávat psovi masem u čumáku. (3. pád)
• Pohádka O kocouru Modroočkovi.

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného:

Zakončení –OVI: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného v 1. pádu.
Zakončení –OVY: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného ve 4. pádu.

• Jsou to statkářovi koně.
  Čí koně? Statkářovi (jako ti matčini koně, 1. pád čísla množného).

• Viděli jsme strýčkovy koně.
  Čí koně? Strýčkovy (jako ty matčiny koně, 4. pád čísla množného).

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského neživotného: zakončení –OVY.

• Pavlovy sešity ležely na stole.
  Čí sešity? Pavlovy (jako ty matčiny sešity, 1. pád čísla množného).
• Našel jsem ztracené Pavlovy doklady.
  Čí doklady? Pavlovy (jako ty matčiny doklady, 4. pád čísla množného).

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu ženského: vždy zakončení na -OVY.

U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka -emi, -ami, -mi, kdežto v rodě mužském neživotném píšeme -my (př. drahokamy).

Koncovka -ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:

• Pes se jí pletl pod nohama.
• Dítě tleskalo ručičkama.
• Oběma směry.

Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka –ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:

• Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.
• Stůl se čtyřmi nohami.

U přídavných jmen je na konci vždy -mi.

• Měl na hodinkách ciferník s nevýraznými ručičkami.
• Obchodovat se sloními kly je zakázáno.
• O víkendu se uvidíme s bratrovými kamarády.

Koncovka přídavného jména nebo číslovky se vždy shoduje s koncovkou podstatného jména.

• Řekla mu to mezi čtyřma očima.
• Seděl zavřený mezi čtyřmi stěnami.
• Procházel se mezi rozkvetlými růžemi.

Základní pravidla

V přítomném a budoucím čase píšeme vždy -I. Neřešíme rod podmětu.

• Tma halí krajinu. Karel zabalí dárek.

V minulém čase píšeme koncovku podle rodu podmětu:

Postup určení koncovky

1. Určíme podmět věty

• Okolnosti se změnily. – okolnosti
• Tisíce obyvatel odcházely. – tisíce
• Psi štěkali. – psi
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. – hejna

2. Určíme rod, ve kterém je podmět

Podmět si řekneme v jednotném čísle, poté si na něj ukážeme ukazovacím zájmenem.

• Okolnosti se změnily. – Ta okolnost. (rod ženský)
• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc. (rod mužský)
• Psi štěkali. – Ten pes. (rod mužský)
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. – To hejno. (rod střední)

Pokud je podmět rodu mužského, musíme určit také jeho životnost.

• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc, vidím tisíc (tvar slova se nemění) – neživotný
• Psi štěkali. – Ten pes, vidím psa (tvar slova se mění) – životný

3. Podle rodu podmětu napíšeme správnou koncovku

Několikanásobný podmět

1. Je-li ve větě více podmětů a alespoň jeden je rodu mužského životného, píšeme v minulém čase zpravidla měkké i.
   • Klára, Tereza, Petra i Martin se pohupovali v rytmu hudby.
2. Pokud ve větě není ani jeden podmět rodu mužského životného, píšeme tvrdé y.
   • Kočky a koťata se vyhřívaly na slunci. Jedno kotě a štěně si spolu hrály ve stínu.
3. Pokud jsou všechny podměty ve středním rodě a v množném čísle, píšeme v přísudku -a.
   • Hříbata, telata a jehňata se popásala na louce.

Těžké příklady a chytáky

Pozor na slova dítě, oko, ucho – v jednotném čísle jsou tato slova rodu středního, ale v čísle množném mají rod ženský – píšeme tvrdé Y.

Některá podstatná jména mohou být životná i neživotná.