Výpis souhrnů
Stavba slov
Prohlížíte si souhrny informací k určitým tématům. Systémy Umíme se zaměřují hlavně na jejich procvičování. Ke cvičením k jednotlivým podtématům se dostanete pomocí odkazů níže.
Podtémata
Určování souhlásek a samohlásek
Samohlásky
- Jsou tóny (dají se samostatně zpívat nebo křičet).
- V češtině jich máme 5: a, e, i (y), o, u.
- Mohou být krátké i dlouhé (á, é, í/ý, ó, ů/ú).
Souhlásky
- Jsou šumy (nedají se pořádně zakřičet).
- V češtině je to zbytek abecedy: b, c, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, q, r, ř, s, š, t, ť, v, w, x, z, ž.
Slabikotvorné R a L
- Souhlásky R a L jsou slabikotvorné pouze ve slabikách, kde chybí samohláska: vlk, mr-kev, smrk, kr-ko-vič-ka, dr-voš-těp, hr-nec.
Dělení slov na slabiky
Člověk automaticky slabikuje správně, když slovo nahlas vyslovuje. Abychom si uvědomili slabiky ve slově, stačí tedy slovo vyslovit nahlas a tlesknout na každou slabiku (př. koč-ka, te-le, pes).
Může se také hodit znát pár pravidel:
- Slabiku může tvořit libovolný počet písmen:
- koč-ka = 3 písmena + 2 písmena,
- pštros = 6 písmen,
- o-ves = 1 písmeno + 3 písmena,
- scvrn-kl = 5 písmen + 2 písmena.
- Slabiku může tvořit:
- 1 samohláska (a, e, i, o, u): A-li-ce, e-lek-tri-ka, ú-nor, o-rel, Iva,
- kombinace souhlásky/souhlásek a samohlásky/samohlásek: krá-va, ho-tel, ško-la, mou-ka, au-to, gauč,
- souhláska/souhlásky a slabikotvorné r nebo l: vlk, mr-kev, smrk, kr-ko-vič-ka, dr-voš-těp, hr-nec.
Určování kořene slova
Kořen slova
- Nese základní význam slova.
- Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet).
- Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý).
- Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.
- Někdy se v různých tvarech slova či ve slovech příbuzných může podoba kořene nepatrně měnit: pes bez psa (z kořene vypadlo -e-), hra – hráč, Praha – pražský (h se kvůli výslovnosti změkčilo na ž).
Jak postupovat při určování kořene?
- Řekneme si několik slov příbuzných k danému slovu (výstavba – stavět, stavebnice, postavit).
- Podíváme se, kterou největší část mají všechna slova společnou (stav). A máme kořen slova.
Pozor, nepleťte si pojmy:
kořen slova | = nejmenší společná část slov příbuzných |
základ slova | = to, z čeho slovo vznikalo |
Příklad: učitel – kořen slova: uč, ale základ slova: učit.
NahoruUrčování předpony slova
Předpona je část slova umístěná před kořenem. Upřesňuje význam slova.
Mezi nejčastější předpony patří: s-, z-, vz-, roz-, nej-, před-, po-, vý-, vy-, bez-.
Příklady: zá-pis, ú-pis, před-pis, s-jet, pře-jet, roz-jet, vý-skok, nej-lepší.
Jedno slovo může mít více předpon než jednu (nej-ne-pravděpodobnější, ne-vy-plněný, po-po-strčit).
Jak postupovat při určování předpony ve slově?
- Určíme si kořen slova.
- Vše, co se nachází před kořenem slova je předpona, případně jich může být více (příkop – kop je kořen slova, pří je předpona).
Předpona, kořen, přípona, koncovka
Slovo je sestavené z předpony, kořenu, přípony a koncovky. Ne vždy se ale skládá z těchto všech částí. V každém slově se nachází pouze kořen.
Kořen slova
- Nese základní význam slova.
- Je to největší společná část všech slov významově příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet).
- Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý).
Jak určit kořen?
- Řekneme si několik slov příbuzných.
- Podíváme se, kterou největší část mají společnou.
- To je kořen slova.
Předpona
- Je část slova umístěná před kořenem.
- Upřesňuje význam slova.
- zá-pis, ú-pis, před-pis
Jak určit předponu?
- Nejprve určíme kořen slova.
- To, co se nachází před ním, je předpona.
- Předpon může být v jednom slově i více (nej-ne-o-vladatelnější).
Koncovka
- Je umístěna na úplném konci slova (až za příponou, pokud přípona ve slově je).
Koncovky máme:
- pádové (kočk-a, bez kočk-y, ke kočc-e, vidím kočk-u, volám kočk-o!, o kočc-e, s kočk-ou),
- rodové (dělal-⌀, dělal-a, dělal-o, mlad-ý, mlad-á, mlad-é, ukraden-⌀, ukraden-a, ukraden-o),
- osobní (dělá-m, dělá-š, dělá-⌀, dělá-me, dělá-te, dělaj-í, dělej-⌀!, dělej-me!, dělej-te!),
- infinitivní (děla-t, uči-t, pí-t).
Koncovka může někdy chybět (nesen-⌀, dělá-⌀), jindy může být připojena přímo ke kořeni, jindy k příponě. Vždy se ale v různých tvarech mění, na rozdíl od přípony.
Jak určit koncovku?
- Zkusíme slovo vyskloňovat/vyčasovat.
- Vše, co se bude měnit, je koncovka (domky, bez domků, k domkům).
- Koncovku je dobré určit dřív než příponu.
Přípona
- Je část slova připojená za kořen slova.
- Upřesňuje význam slova.
- vin-ík, vin-ice, vin-n-ý, vin-i-t
Jak určit příponu?
- Nejdřív musíme znát kořen slova.
- Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme.
- Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona. Ve slově může být přípon více (knih-ař-sk-ý).
Tvoření slov
Odvozování
Nové slovo vznikne odvozením z jiného, tzv. základového slova pomocí předpon, přípon a koncovek.
- ryba → rybička (odvození pomocí přípony)
- let → výlet (odvození pomocí předpony)
- páv → paví (odvození pomocí koncovky)
- řeč → výřečný (odvození pomocí předpony i přípony)
Skládání
Nové slovo vznikne spojení dvou nebo více základových slov. Někdy tato dvě slova bývají spojená pomocí -o- nebo -e- (velkoměsto, dějepis).
- zvukovod (zvuk + vodit)
- pravděpodobně (podobně + pravda)
- okamžik (mžik + oko)
- černobílý (černá + bílá)
Slova přejatá
Jsou to slova, která si čeština vypůjčila (přejala) z jiných jazyků. Jejich pravopis a výslovnost závisejí na tom, do jaké míry v češtině tato slova zdomácněla.
- laser (přejato z angličtiny)
- faux pas (přejato z francouzštiny)
- siesta (přejato ze španělštiny)
- pizza (přejato z italštiny)