Psaní i/y v koncovkách

Správné psaní i/y v koncovkách se odvíjí od slovního druhu.

U podstatných jmen určujeme i/y za využití vzorů podstatných jmen. První krok k určování vzoru je určení rodu. S procvičováním koncovek se tedy vyplatí začít odděleně pro jednotlivé rody:

• Koncovky podstatných jmen: mužský rod
• Koncovky podstatných jmen: ženský rod
• Koncovky podstatných jmen: střední rod

Jakmile zvládneme koncovky pro jednotlivé rody, je užitečné si je procvičit v zamíchané podobě.

U přídavných jmen se psaní i/y určuje za využití vzorů jarní a mladý.

U sloves se psaní i/y odvíjí od principu shody přísudku s podnětem.

Samostatně máme vyčleněné procvičování pro slova končící na ovi/ovy a mi/my/ma. Tato slova často dělají problémy, protože může jít o podstatná i přídavná jména a do volby správného i/y se tak promítá více pravidel.

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory mužského rodu.

Příklady:

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory ženského rodu.

Pro ženský rod máme v češtině 4 vzory: žena, růže, píseň, kost. Poslední tři řadíme k tzv. měkkým vzorům, tedy vzorům, které mají pouze koncovky s měkkým I. Výjimku tvoří jen vzor žena (například tvar ženy), ten ale snadno poznáme podle typického zakončení na -A. Pokud tedy končí podstatné jméno ženského rodu na jiné písmeno než -a, víme, že v něm píšeme měkké I.

Pozor, nelze použít naopak, tedy neplatí, že pokud podstatné jméno končí na –a, píšeme automaticky tvrdé Y. Vzor žena má také měkké I (v 7. p. množného čísla).

Příklady:

• Jedeme do Bratislavy. – Bratislava bez Bratislavy jako žena bez ženy, jedeme do Bratislavy jako ženy.
• Jedeme do Boleslavi. – Boleslav bez Boleslavi jako kost bez kosti, jedeme do Boleslavi jako kosti.
• V prázdné láhvi. – Láhev bez láhve jako píseň bez písně, v láhvi jako v písni.
• Mít něco na mysli. – Mysl bez mysli jako kost bez kosti, mít něco na mysli jako kosti.
• Otepi slámy. – Otep bez otepi jako kost bez kosti, otepi jako kosti.
• Jít na oběd do menzy. – Menza bez menzy jako ženy, jít na oběd do menzy jako ženy.
• Z hloubi duše. – Hloub bez hloubi jako kost bez kosti, z hloubi jako kosti.
• Soudní expertizy. – Expertiza bez expertizy jako žena bez ženy, soudní expertizy jako ženy.
• Na území Panamy. – Panama bez Panamy jako žena bez ženy, na území Panamy jako ženy.

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory středního rodu.

Příklady:

• V podpalubí – podpalubí bez podpalubí jako stavení bez stavení, v podpalubí jako stavení.
• Na Labi – Labe bez Labe jako moře bez moře, na Labi jako moři.
• Pod bradly – bradlo bez bradla jako město bez města, pod bradly jako městy.
• Se sily na obilí – silo bez sila jako město bez města, se sily jako městy.
• Mezi dvěma intermezzy – intermezzo bez intermezza jako město bez města, mezi intermezzy jako městy.
• Zboží zatížené cly – clo bez cla jako město bez města, cly jako městy.

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen.

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Příklady, ve kterých se chybuje:

• marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
• sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
• vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
• lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
• jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
• urostlí chlapci – tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo – mladí chlapci.

Ve slovech končících na -OVI a -OVY se často chybuje. Pro správné psaní I/Y musíme rozlišit, jestli jde o podstatné, nebo přídavné jméno. U přídavných jmen pak musíme vzít v potaz, co přivlastňujeme.

Podstatná jména: zakončení -OVI se vyskytuje u 3. nebo 6. pádu:

• Vysvětlit něco popletovi. Mávat psovi masem u čumáku. (3. pád)
• Pohádka O kocouru Modroočkovi.

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného:

Zakončení –OVI: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného v 1. pádu.
Zakončení –OVY: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného ve 4. pádu.

• Jsou to statkářovi koně.
  Čí koně? Statkářovi (jako ti matčini koně, 1. pád čísla množného).

• Viděli jsme strýčkovy koně.
  Čí koně? Strýčkovy (jako ty matčiny koně, 4. pád čísla množného).

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského neživotného: zakončení –OVY.

• Pavlovy sešity ležely na stole.
  Čí sešity? Pavlovy (jako ty matčiny sešity, 1. pád čísla množného).
• Našel jsem ztracené Pavlovy doklady.
  Čí doklady? Pavlovy (jako ty matčiny doklady, 4. pád čísla množného).

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu ženského: vždy zakončení na -OVY.

U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka -emi, -ami, -mi, kdežto v rodě mužském neživotném píšeme -my (př. drahokamy).

Koncovka -ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:

• Pes se jí pletl pod nohama.
• Dítě tleskalo ručičkama.
• Oběma směry.

Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka –ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:

• Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.
• Stůl se čtyřmi nohami.

U přídavných jmen je na konci vždy -mi.

• Měl na hodinkách ciferník s nevýraznými ručičkami.
• Obchodovat se sloními kly je zakázáno.
• O víkendu se uvidíme s bratrovými kamarády.

Koncovka přídavného jména nebo číslovky se vždy shoduje s koncovkou podstatného jména.

• Řekla mu to mezi čtyřma očima.
• Seděl zavřený mezi čtyřmi stěnami.
• Procházel se mezi rozkvetlými růžemi.

Základní pravidla

V přítomném a budoucím čase píšeme vždy -I. Neřešíme rod podmětu.

• Tma halí krajinu. Karel zabalí dárek.

V minulém čase píšeme koncovku podle rodu podmětu:

Postup určení koncovky

1. Určíme podmět věty

• Okolnosti se změnily. – okolnosti
• Tisíce obyvatel odcházely. – tisíce
• Psi štěkali. – psi
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. – hejna

2. Určíme rod, ve kterém je podmět

Podmět si řekneme v jednotném čísle, poté si na něj ukážeme ukazovacím zájmenem.

• Okolnosti se změnily. – Ta okolnost. (rod ženský)
• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc. (rod mužský)
• Psi štěkali. – Ten pes. (rod mužský)
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. – To hejno. (rod střední)

Pokud je podmět rodu mužského, musíme určit také jeho životnost.

• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc, vidím tisíc (tvar slova se nemění) – neživotný
• Psi štěkali. – Ten pes, vidím psa (tvar slova se mění) – životný

3. Podle rodu podmětu napíšeme správnou koncovku

Několikanásobný podmět

1. Je-li ve větě více podmětů a alespoň jeden je rodu mužského životného, píšeme v minulém čase zpravidla měkké i.
   • Klára, Tereza, Petra i Martin se pohupovali v rytmu hudby.
2. Pokud ve větě není ani jeden podmět rodu mužského životného, píšeme tvrdé y.
   • Kočky a koťata se vyhřívaly na slunci. Jedno kotě a štěně si spolu hrály ve stínu.
3. Pokud jsou všechny podměty ve středním rodě a v množném čísle, píšeme v přísudku -a.
   • Hříbata, telata a jehňata se popásala na louce.

Těžké příklady a chytáky

Pozor na slova dítě, oko, ucho – v jednotném čísle jsou tato slova rodu středního, ale v čísle množném mají rod ženský – píšeme tvrdé Y.

Některá podstatná jména mohou být životná i neživotná.