Zájmena

Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují.

Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž.

Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh.

Podle jejich funkce/významu je dělíme je do 7 skupin, tzv. druhů.

Zájmena osobní zastupují jména osob/zvířat (např. já, on, vy) nebo názvy věcí (např. ono). Pozor, patří sem i zvratné se/si (např. smál se). Příklady: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se.

Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.

Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např. TOHLE auto, TA židle). Příklady: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.

Zájmena tázací se používají v otázkách pro zjištění nějaké informace (např. KDO to byl? CO chtěl?). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí.

Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.

Zájmena neurčitá vyjadřují neurčitost osoby, věci nebo vztahu. Vznikají přidáním přípon a předpon k zájmenům tázacím (např. To mohl udělat KDOKOLI. Mumlal COSI pod vousy.). Příklady: někdo, leckdo, ledakdo, málokdo, kdosi, kdokoli, každý, všechen… (Místo „kdo“ v uvedených zájmenech se může objevit kterékoli z tázacích zájmen. Vzniknou pak tedy složeniny jako: kterýkoli, ledaco, čísi…).

Zájmena záporná vyjadřují, že daná osoba, věc, zvíře nebo děj neexistuje (např. NIKDO nepřišel. NIC neviděl.). Příklady: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný.

Skloňování zájmen týž, tentýž

Jak na to, abychom se tvary neučili nazpaměť?

• Tvary zájmen týž, tentýž se skloňují podle vzoru mladý: téhož jako mladého (tého + ž), s týmiž jako mladými (tými + ž), téže jako mladé atd.
• V některých pádech jsou také tvary složené ze zájmen ten a týž.

Přehled všech tvarů

Tvary zájmena týž, tentýž v jednotném čísle

Tvary zájmena týž, tentýž v množném čísle

Zájmeno jenž

Jak na to, abychom se tvary neučili nazpaměť?

Tvary zájmena jenž, jež, jež se skládají z vyskloňovaných tvarů zájmen on, ona, ono + -ž, které připojíme na konec slova. Jak to funguje, uvidíte v tabulce:

Tímto způsobem si odvodíme tvary pro jednotné i množné číslo, pro mužský životný, neživotný, ženský i střední rod. Tvary 1. pádu si ale musíme pamatovat.

Přehled všech tvarů

Tvary zájmena jenž, jež, jež v jednotném čísle

Tvary zájmena jenž, jež, jež v množném čísle

Jehož vs. něhož: kdy použijeme tvar začínající na j- a kdy tvar začínající na n-?

• Bez předložky používáme vždy tvary začínající na j-.
• Pokud předchází předložka, používáme tvary začínající na n-.
  • Kamarád, jehož rodiče mi pomohli. vs. Kamarád, bez něhož bych to nezvládl.
  • Barvy, jimiž si pomalovali tváře, nešly smýt. vs. Odstíny zelené barvy, s nimiž se setkáte v přírodě nejčastěji.
  • Žena, již přivedli policisté k výslechu, se přiznala. vs. Žena, na niž byla uvalena vazba, se přiznala.

Jak poznáme, který tvar zájmena použít?

• Pokud si nejsme jisti, ve kterém pádu zájmeno jenž, jež, jež použít, zeptáme se pádovou otázkou:
  • Kamarád, jehož rodiče mi pomohli. Zeptáme se: Čí kamarád? Jeho. (A pak už přidáme jenom -ž.)
  • Žena, již přivedli policisté k výslechu, se přiznala. Zeptáme se: Koho přivedli policisté k výslechu? Ji. (A pak už přidáme jenom -ž.)
  • Pes, k němuž se blížil páníček, vesele poštěkával. Zeptáme se: Ke komu se blížil páníček? K němu. (A pak už přidáme jenom -ž.)

Při skloňování zájmena já píšeme mě ve 2. a 4. pádě, mně ve 3. a 6. pádě. Jako pomocníka pro rychlé určení si můžeme vzít Vaška. Místo slova mě/mně dáme do věty Vaška a podle počtu slabik v jeho jménu snadno poznáme, zda máme psát mě, nebo mně.

Video vysvětlení

Správná volba mezi tvary s sebou a sebou závisí na významu (kontextu) věty.

Prosté sebou píšeme po slovesech vyjadřujících pohyb těla (např. vrtět sebou, házet sebou) a v ustálených slovních spojeních (např. být sám sebou, rozumí se samo sebou).

Tvar s předložkou s píšeme v případech, kdy se předcházející sloveso týká původce děje a s ním ještě nějaké další věci. Typicky jde o slovní spojení jako jako brát s sebou, vzít s sebou, mít s sebou.