Přímá řeč

• Uvádí doslovně to, co mluvčí říká/řekl.
• V textu se ohraničuje uvozovkami (v češtině „“).
• Věta uvozovací = věta, která uvádí, kdo nebo za jakých okolností přímou řeč pronesl.
• Typy zápisu přímé řeči dle pozice věty uvozovací:
  • Věta uvozovací + přímá řeč: Babička se mě zeptala: „Máš hlad?“
  • Přímá řeč + věta uvozovací: „Máš hlad?“ zeptala se mě babička.
  • Začátek přímé řeči + věta uvozovací + pokračování přímé řeči: „Radko,“zavolala na mě babička, „už máš hlad?“

Na co si dát při zápise přímé řeči pozor?

• Přímá řeč začíná uvozovkami dole („) a končí uvozovkami nahoře (“). Nikdy ne naopak.
• Interpunkční znaménka (.,!?) píšeme vždy dovnitř uvozovek. („Už jdeš?“ zeptal se Pepa.)
• Kromě velkého písmena na samém začátku, se při zápisu přímé řeči píše velké písmeno jedině po dvojtečce, jinak se všude píšou písmena malá. (Pepa řekl: „Už jdu!“, „Promiňte,“ omlouvala se Eva, „už to neudělám.“)
• Pokud je nejdřív přímá řeč a až po ní následuje věta uvozovací, lze přímou řeč zakončit pouze čárkou, vykřičníkem nebo otazníkem. Nikdy ne tečkou. („Nevím,“ odpověděl.)

Nepřímá řeč

• Jen odkazuje na to, co někdo řekl (Řekla, že…, Zeptal se, jestli…).
• Při převodu přímé řeči na nepřímou se mění osoba, případně způsob a čas.