Přísudek slovesný

Přísudek slovesný obsahuje sloveso v určitém tvaru. Dělí se dále na dva poddruhy.

1. Přísudek slovesný jednoduchý tvoří jedno sloveso v určité osobě, čase.
   Kočka leze dírou. Zítra nebude pršet.

2. Přísudek slovesný složený tvoří sloveso způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) a infinitiv.
   Kočka chce prolézt dírou. Zítra nemá pršet.

Přísudek jmenný se sponou

Přísudek jmenný se sponou (slovesně-jmenný) tvoří sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno. Aby sdělení dávalo smysl, musí věta obsahovat jak sloveso (sponu), tak podstatné či přídavné jméno (jmennou část). Bez jmenné části věta nedává smysl.

Příklad: Kočka je líná. Kdybychom smazali slovo „líná“, zbylo by nám „kočka je“ ve smyslu existuje, což je úplně jiné sdělení. My potřebujeme vyjádřit to, že kočka je líná. Proto je slovo „líná“ součástí přísudku, protože tato část informace je pro větu zcela zásadní.

Strom je vysoký. Pavel se stal expertem na předpovídání počasí.

Přísudek jmenný

Přísudek jmenný tvoří pouze podstatné nebo přídavné jméno, sponové sloveso chybí.

Sliby chyby. = Sliby [jsou] chyby. Průjezd zakázán. = Průjezd [je] zakázán.

Přísudek citoslovečný

Přísudek citoslovečný tvoří citoslovce.

Pes hop přes plot. Anička bác do kaluže.