U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka ‑emi, ‑ami, ‑mi, kdežto v rodě mužském neživotném píšeme ‑my (př. drahokamy).

Koncovka ‑ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:

Pes se jí pletl pod nohama.

Dítě tleskalo ručičkama.

Oběma směry.

Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka ‑ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:

Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.

Stůl se čtyřmi nohami.

U přídavných jmen je na konci vždy ‑mi.

Měl na hodinkách ciferník s nevýraznými ručičkami.

Obchodovat se sloními kly je zakázáno. O víkendu se uvidíme s bratrovými kamarády.

Koncovka přídavného jména nebo číslovky se vždy shoduje s koncovkou podstatného jména.

Řekla mu to mezi čtyřma očima.

Seděl zavřený mezi čtyřmi stěnami.

Procházel se mezi rozkvetlými růžemi.