V Československu se literatura dostala do područí politiky – byla čím dál více omezována, někteří autoři byli zakázáni (např. katoličtí spisovatelé), spousta jich emigrovala do zahraničí. Po roce 1945 se literatura v Československu až do revoluce dala rozdělit do tří proudů:

1. oficiální
2. samizdatová
3. exilová

Oficiální literatura

Literatura poplatná komunistickému režimu, ať už přímo budovatelská (oslavující socialismus), nebo nepolitická (autoři se politickým otázkám snažili vyhýbat).

Samizdatová literatura

Vydávána vlastním nákladem, šířena také opisováním textů na psacích strojích. Zejména v období normalizace, kdy se téměř všechna kvalitní literatura ocitla za hranicí oficiality, byl tento způsob vydávání knih a časopisů v Československu na vrcholu. Vznikaly knižní samizdatové edice (např. Petlice, Expedice).

Exilová literatura

Autoři, kteří z Československa emigrovali, vydávali svá díla buď v jazyce daného státu nebo v exilových nakladatelstvích, které Češi v zahraničí zakládali (např. Sixty-Eight Publishers, Poezie mimo domov aj.).