Základní pravidla

V přítomném a budoucím čase píšeme vždy -I. Neřešíme rod podmětu.

• Tma halí krajinu. Karel zabalí dárek.

V minulém čase píšeme koncovku podle rodu podmětu:

Postup určení koncovky

1. Určíme podmět věty

• Okolnosti se změnily. – okolnosti
• Tisíce obyvatel odcházely. – tisíce
• Psi štěkali. – psi
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. – hejna

2. Určíme rod, ve kterém je podmět

Podmět si řekneme v jednotném čísle, poté si na něj ukážeme ukazovacím zájmenem.

• Okolnosti se změnily. – Ta okolnost. (rod ženský)
• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc. (rod mužský)
• Psi štěkali. – Ten pes. (rod mužský)
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. – To hejno. (rod střední)

Pokud je podmět rodu mužského, musíme určit také jeho životnost.

• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc, vidím tisíc (tvar slova se nemění) – neživotný
• Psi štěkali. – Ten pes, vidím psa (tvar slova se mění) – životný

3. Podle rodu podmětu napíšeme správnou koncovku

Několikanásobný podmět

1. Je-li ve větě více podmětů a alespoň jeden je rodu mužského životného, píšeme v minulém čase zpravidla měkké i.
   • Klára, Tereza, Petra i Martin se pohupovali v rytmu hudby.
2. Pokud ve větě není ani jeden podmět rodu mužského životného, píšeme tvrdé y.
   • Kočky a koťata se vyhřívaly na slunci. Jedno kotě a štěně si spolu hrály ve stínu.
3. Pokud jsou všechny podměty ve středním rodě a v množném čísle, píšeme v přísudku -a.
   • Hříbata, telata a jehňata se popásala na louce.

Těžké příklady a chytáky

Pozor na slova dítě, oko, ucho – v jednotném čísle jsou tato slova rodu středního, ale v čísle množném mají rod ženský – píšeme tvrdé Y.

Některá podstatná jména mohou být životná i neživotná.