Shoda přídavného jména s podstatným jménem

Přídavné jméno se musí vždy shodovat s podstatným jménem, které rozvíjí. Uvedeme si zde případy, v nichž se často chybuje.

• Pokud je podstatné jméno v 1. pádu mn. č. rodu mužského životného, končí předcházející přídavné jméno měkce (ti černí brouci, ti draví ptáci, ti čeští sportovci).
• Podstatné jméno středního rodu je v množ. čísle zakončeno na -a. Rozvíjející přídavné jméno se musí přizpůsobit (ta sedlákova prasata, ta malovaná vejce, ta fotbalová hřiště).
• Pozor na zakončení v 7. pádě: -ýma je hovorové, spisovná koncovka je zde -ými (pod středověkými hradbami, s barevnými pastelkami, s hrachovými lusky).
• Přídavné jméno musí být ve stejném pádě jako podstatné jméno, které rozvíjí, ať už stojí před ním, nebo za ním (ve ztraceném domě, k problémům týkajícím se…, bez problémů týkajících se…).

Správný tvar přídavného jména přivlastňovacího

Pro přivlastňování často v mluvě používáme tvary „pokoj sestry, auto bratra“. Tvoření přivlastňovacích přídavných jmen nám dělá problém. Pro ženský rod si můžeme pomoct vzorem matčin, pro mužský vzorem otcův.

• sestřin (matčin) pokoj
• babiččiny (matčiny) buchty
• Karlovy (otcovy) boty

Rozdíly ve významu přídavných jmen

Některá přídavná jména vypadají velmi podobně, ale mají odlišný význam. Uvedeme si některé z nich:

• srdeční (týkající se srdce) × srdečný (přátelský, vřelý)
• sluneční (od slunce coby nebeského tělesa) × slunečný (sluncem prozářený)
• živelní (vzniklé působením přírodních živlů) × živelný (nezkrotný, neovladatelný)
• prodejní (místo, v němž prodej probíhá) × prodejný (určený k prodeji)