Zde je psaná podoba složitější, protože někdy se vzniklá skupina souhlásek zachovává, občas dochází v rámci slova k její změně a jindy k jejímu zjednodušení.

Skupina souhlásek se zachovává, končí‑li základové slovo na:

• ž + ‑ský/‑ští → pařížský, pařížští,
• š + ‑ský/‑ští → krkonošský, krkonošští,
• č + ‑ský/‑ští → haličský, haličští,
• z + ‑ský/‑ští → francouzský, francouzští.

Poslední souhláska základového slova se kvůli výslovnosti mění, končí‑li slovní základ na:

• h se mění na ž + ‑ský/‑ští → Praha, pražský, pražští,
• ch se mění na š + ‑ský/‑ští → černoch, černošský, černošští.

Skupina souhlásek se zjednodušuje, končí‑li základové slovo na:

• s + ‑ský/‑ští = ‑ský/‑ští → Rus, ruský, ruští,
• c + ‑ský/‑ští = ‑cký/‑čtí → Olomouc, olomoucký, olomoučtí,
• k + ‑ský/‑ští = ‑cký/‑čtí → otrok, otrocký, otročtí.

Pokud slovo vznikne ze slova končícího na ‑berg/‑berk, ‑burg/‑burk nebo ‑inky, pak koncové ‑g/‑k odpadá: Norimberk→ norimberský, Hamburg→ hamburský, Helsinky→ helsinský.