Druhy vět

Věty se dají rozdělit do několika základních kategorií. Tyto kategorie nám pomáhají k pochopení struktury a funkce jazyka:

• Věta jednoduchá a souvětí
  • jednoduchá: Jana ráda běhá.
  • souvětí: Petr běhá, ale moc ho to nebaví.
• Věta oznamovací, tázací, přací, rozkazovací
  • oznamovací: Dnes půjdu plavat.
  • tázací: Kdo půjde se mnou plavat?
  • přací: Kéž bych si mohl jít zaplavat.
  • rozkazovací: Okamžitě běž plavat!
• Věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent
  • jednočlenná: Dnes hodně fouká.
  • dvoučlenná: Tomáš sfoukl svíčku.
  • větný ekvivalent: Nefoukat!

Věta jednoduchá obsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek. Příklady vět jednoduchých:

• Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih.
• Je meloun zelenina, nebo ovoce?

Souvětí se skládá z několika vět. Obsahuje tolik sloves v určitém tvaru (resp. tolik přísudků), kolik je v souvětí vět. U souvětí studujeme jejich stavbu (věta hlavní, vedlejší, jejich vztahy). Příklady souvětí:

• Pojedeme na výlet, i když bude pršet.
• Kdosi se mě snažil přesvědčit o tom, že se sloni bojí myší.

1. Věta oznamovací

• Funkce: oznamujeme novou informaci, popisujeme situaci, vypravujeme.
• Obvykle je zakončena tečkou.
• Půjdeme do divadla. Náš pes dnes pořádně prohnal sousedovu kočku. Sníh je bílý.

2. Věta tázací

• Funkce: ptáme se, zjišťujeme informace.
• Obvykle je zakončena otazníkem.
• Půjdeme do kina? Máš hlad? Ano, nebo ne?

3. Věta přací

• Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy.
• Obvykle je zakončena tečkou.
• Často obsahuje výrazy ať, kdyby tak, kéž by…
• Kéž bych nemusela tak brzy vstávat. Ať ten vlak nemá zpoždění.

Věta dvojčlenná

Věta dvojčlenná je běžná věta, která má podmět a přísudek. Podnět může být i nevyjádřený.

Příklady:

• Doktor pacientovi odebíral krev. Podmětem je doktor, přísudkem odebíral.
• Máme hodně úkolů. Podmět je my, které ale není výslovně vyjádřeno, přísudkem je máme.

Věta jednočlenná

Věta jednočlenná má pouze přísudek, nemá vůbec podmět (vyjádřený ani nevyjádřený).

Často označuje:

• atmosférické jevy: Prší. Blýskalo se. Mrzlo. Silně fouká.
• tělesné stavy: Píchá mě v boku. Bolí mě v krku. (Pozor, ale ne Bolí mě hlava. Zde je podmět hlava a přísudek bolí.)
• duševní stavy: Je mi smutno. Stýská se mi.

Větný ekvivalent

Větný ekvivalent nemá ani podmět, ani přísudek.

Často bývá v základu vyjádřen:

• infinitivem: Stát! Nevstupovat! Nefotit!
• podstatným nebo přídavným jménem: Ovoce a zelenina. Lenko! Skvělé! Takové překvapení! Harry Potter a tajemná komnata.
• příslovcem: Jasně. Rychle! Dobře. Proč? Kdy?
• částicí: Ano. Ne, ne. Kéž by! Snad.
• citoslovcem: Pšt. Hmm. Au! Jé!