Věta dvojčlenná
Věta dvojčlenná je běžná věta, která má podmět a přísudek. Podnět může být i nevyjádřený.
Příklady:
- Doktor pacientovi odebíral krev. Podmětem je doktor, přísudkem odebíral.
- Máme hodně úkolů. Podmět je my, které ale není výslovně vyjádřeno, přísudkem je máme.
Věta jednočlenná
Věta jednočlenná má pouze přísudek, nemá vůbec podmět (vyjádřený ani nevyjádřený).
Často označuje:
- atmosférické jevy: Prší. Blýskalo se. Mrzlo. Silně fouká.
- tělesné stavy: Píchá mě v boku. Bolí mě v krku. (Pozor, ale ne Bolí mě hlava. Zde je podmět hlava a přísudek bolí.)
- duševní stavy: Je mi smutno. Stýská se mi.
Větný ekvivalent
Větný ekvivalent nemá ani podmět, ani přísudek.
Často bývá v základu vyjádřen:
- infinitivem: Stát! Nevstupovat! Nefotit!
- podstatným nebo přídavným jménem: Ovoce a zelenina. Lenko! Skvělé! Takové překvapení! Harry Potter a tajemná komnata.
- příslovcem: Jasně. Rychle! Dobře. Proč? Kdy?
- částicí: Ano. Ne, ne. Kéž by! Snad.
- citoslovcem: Pšt. Hmm. Au! Jé!