Světová literatura

Pod světovou literaturu zařazujeme veškerou literaturu kromě české.

Světovou literaturu lze organizovat mnoha různými způsoby, např. podle země původu autora nebo žánru. V Umíme máme použité primárně chronologické řazení:

• Světová literatura do 18. století
• Světová literatura v 19. století
• Světová literatura ve 20. století

Dále jsou dostupná procvičování, která jdou napříč celou historií a zaměřují se buď na díla, nebo na autory:

• Hlavní díla světové literatury
• Světoví spisovatelé

Starověká literatura

• nejstarší písemná památka sumerské literatury – Epos o Gilgamešovi
• hebrejské písemnictví – Písmo svaté neboli Bible (Starý zákon)
• antická literatura – Homér (eposy Ilias a Odyssea), Ezop (tvůrce bajek)

Evropská hrdinská epika

• oslava ideálního středověkého šlechtice, rytíře
• Píseň o Rolandovi, Píseň o Cidovi, Tristan a Isolda

Renesanční literatura

Odklon od rytířské tematiky, odvrat od středověkého pojetí světa, pozornost věnována přírodě, návrat k antice.

Klasicismus a osvícenství

Romantismus

Dominantním literárním směrem se na počátku 19. století stal romantismus. Romantičtí autoři se soustředili na individualitu a emocionalitu. Jejich díla se často vyznačovala silným citovým prožitkem, vysoce expresivním stylem a důrazem na přírodu a lidskou duši.

Realismus

Dalším významným směrem literatury na počátku 19. století byl realismus. Realističtí autoři se snažili zobrazit skutečný svět věrně a objektivně. Namísto idealizace se zaměřovali na přesný popis společnosti, sociálních problémů a lidského chování.

Naturalismus

Z realismu se v 19. století vyvinul také naturalismus, který se nejen snažil o realistické zobrazení skutečnosti, ale zaměřuje se hlavně na její negativní aspekty – smrt, bídu, stáří a nemoci.

Avantgarda

Na počátku 20. století vznikají moderní umělecké směry, pro něž se vžil pojem avantgarda, umělci protestovali proti starému a hledali nové principy tvorby, např. expresionismus, dadaismus, futurismus, kubismus, surrealismus aj. Mezi avantgardní autory patřili např. Filippo Tommaso Marinetti, Guillaume Apollinaire, Tristan Tzara nebo André Breton.

Ztracená generace

Sociální napětí, národnostní a ekonomické spory vyústily v 1. světovou válku. Pro autory, kteří zažili válku na vlastní kůži a psali o jejím vlivu na člověka a neschopnosti zařadit se po válce zpět do společnosti, se vžilo označení ztracená generace.

Meziválečné období

V meziválečném období tvořili spisovatelé, kteří neztratili víru v dobrého člověka a v jejich příbězích vynikaly kladné vlastnosti lidí.

Další autoři

V próze se objevila metoda založená na záznamu asociací, tzv. proud vědomí. Ve svých románech ho použili např.