Čárky ve větě jednoduché: další případy

Čárku ve větě jednoduché využíváme také v následujících případech.

Oslovení

• Z jedné strany, pokud je na začátku nebo na konci věty: Milý tatínku, posílám ti pozdrav z tábora. Vidím tě, Ondro. Ahoj Zdenko, jak se máš?
• Z obou stran, pokud je uprostřed věty: Říkal jsem ti, Marku, ať to neděláš. Mohl byste mi, pane poslanče, odpovědět?

Vytčený (samostatný) větný člen

• Je to člen, který je vyčleněný ze základní věty, protože ho chceme zdůraznit.
• V základní větě na něj odkazuje zájmeno nebo příslovce.
• Eva, ta se vyzná. nebo Ta se vyzná, ta Eva.
• Peněz, těch se nenajíš.
• K moři, tam bych jezdil každý rok.

Částice a citoslovce v následujících případech:

1. Pokud by mohly fungovat i jako samostatná věta (resp. větný ekvivalent).

• Jé, to je roztomilé koťátko. (Mohlo by být i: Jé! To je roztomilé koťátko.)
• Cvak, zavřel jsem uzávěr. (Mohlo by být i: Cvak! Zavřel jsem uzávěr.)
• Hej, počkejte! (Mohlo by být i: Hej! Počkejte!)
• Ano, můžete přijít. (Mohlo by být i: Ano! Můžete přijít.)
• Nebude to tak zlé, snad. (Mohlo by být i: Nebude to tak zlé. Snad.)

2. Pokud se jedná o citoslovce nebo částice, pomocí nichž navazujeme kontakt.

• O víkendu pojedeme k babičce, ano?
• Je tu hezky, že?
• To se nám to povedlo, viďte?

POZOR, čárkou citoslovce neoddělujeme, pokud nejsou z věty z věty vyčleněny nebo zastávají funkci nějakého větného členu:

• Žába hop do vody. (hop = přísudek)
• Hrdlička dělá „cukrú cukrú“. (cukrú cukrú = předmět)