Čárku ve větě jednoduché využíváme také v následujících případech.
Oslovení
Čárku píšeme z jedné strany, pokud je oslovaní na začátku nebo na konci věty.
Milý tatínku, posílám ti pozdrav z tábora. Vidím tě, Ondro. Ahoj Zdenko, jak se máš?
Pokud je oslovení uprostřed věty, píšeme čárky z obou stran.
Říkal jsem ti, Marku, ať to neděláš. Mohl byste mi, pane poslanče, odpovědět?
Vytčený (samostatný) větný člen
- Je to člen, který je vyčleněný ze základní věty, protože ho chceme zdůraznit.
- V základní větě na něj odkazuje zájmeno nebo příslovce.
Eva, ta se vyzná. (nebo Ta se vyzná, ta Eva.)
Peněz, těch se nenajíš.
K moři, tam bych jezdil každý rok.
Částice a citoslovce
Částice a citoslovce oddělujeme čárkou v následujících případech:
- Pokud by mohly fungovat i jako samostatná věta (resp. větný ekvivalent).
Jé, to je roztomilé koťátko. (Mohlo by být i: Jé! To je roztomilé koťátko.)
Cvak, zavřel jsem uzávěr. (Mohlo by být i: Cvak! Zavřel jsem uzávěr.)
Hej, počkejte! (Mohlo by být i: Hej! Počkejte!)
Ano, můžete přijít. (Mohlo by být i: Ano! Můžete přijít.)
Nebude to tak zlé, snad. (Mohlo by být i: Nebude to tak zlé. Snad.)
- Pokud se jedná o citoslovce nebo částice, pomocí nichž navazujeme kontakt.
O víkendu pojedeme k babičce, ano?
Je tu hezky, že?
To se nám to povedlo, viďte?
POZOR, čárkou citoslovce neoddělujeme, pokud nejsou z věty z věty vyčleněny nebo zastávají funkci nějakého větného členu:
Žába hop do vody. (hop = přísudek)
Hrdlička dělá „cukrú cukrú“. (cukrú cukrú = předmět)