Kořen a přípona: hlásková změna a zdvojené

Pro hláskovou změnu a zdvojování souhlásek na hranici kořene a předpony neexistuje jedno obecné pravidlo. Záleží na tom, o které slovo se zrovna jedná. Vždy ale můžeme zkusit vyjít z následujících kategorií:

Vystupňované přídavné jméno vs. sloveso v přítomném čase

• Tvary 2. stupně přídavného jména a slovesa v přítomném čase se často liší právě zdvojením písmena u přídavného jména.
  • Můj svetr je sušší než tvůj. vs. Martina suší prádlo.
• Končí‑li kořen přídavného jména v základním tvaru na ‑ch, ‑s, ‑z, ‑h:
  • ch se mění na š + ‑ší → suchý, sušší, nejsušší
  • s se mění na š + ‑ší → vysoký, vyšší, nejvyšší
  • z se mění na ž + ‑ší → nízký, nižší, nejnižší
  • h se mění na ž + ‑ší → drahý, dražší, nejdražší

2. stupeň přídavných jmen: kdy psát ‑š‑ a kdy ‑č‑?

• Písmeno ‑š‑ píšeme ve většině případů.
• Písmeno ‑č‑ píšeme pouze u malé skupiny přídavných jmen, které splňují obě následující kritéria: a) mají právě 2 slabiky, b) v základním tvaru jejich základ končí na ‑k‑. Příklady: hebký – hebčí, tenký – tenčí, měkký – měkčí.

Zdvojování souhlásky v 6. pádu přivlastňovacích přídavných jmen:

• Pokud jsou v názvu osoby/bytosti, jíž přivlastňujeme, vedle sebe souhlásky ‑čk‑, dochází ke zdvojení.
• Příklady: tetička → tetiččino, kukačka → kukaččino/kukaččí, babička → babiččin.

Zdvojování souhlásky v 1. osobě mn. čísla slovesa v rozkazovacím způsobu

• Končí‑li rozkazovací způsob slovesa 2. osoby jedn. čísla (ty) na ‑m, musíme ve tvaru 1. osoby množ. čísla (my) souhlásku zdvojit.
• Příklady: uvědom si → uvědomme si, zlom → zlomme.

Pozor na rozdíly mezi slovy, které se liší pouze zdvojením písmene:

• pece (na pečení) vs. v pecce (pecka)
• raci (korýši) vs. racci (ptáci)
• face (anglicky tvář) vs. facce (3. pád slova facka)